Ondřej Horák se jako ředitel Centra občanského vzdělávání věnuje posilování demokracie v ČR už víc jak deset let a systematicky mapuje téma občanského vzdělávání. Protože za klíčovou považuje oblast vzdělávání, realizuje ve spolupráci se základními školami aktivity zaměřené na rozvoj demokratické kultury přímo v prostředí škol. Své zkušenosti předává v rámci projektu Rozvoj demokratické kultury na školách Prahy 11 také našim základním školám. Na zapojených školách naší městské části metodicky vede tým průvodců a sám působí jako externí průvodce na ZŠ a MŠ Chodov. Vzhledem k tomu, že náš projekt vstupoval do našich škol během pandemie, byla jeho startovací pozice v mnohém obtížná. Přesto se nám podařilo projekt rozjet a v současné době připravujeme druhé kolo evaluace. Po roce fungování projektu je čas se zastavit a ohlédnout zpět. Proto jsme požádali Ondřeje Horáka o rozhovor.

Už dlouho se profesionálně věnujete posilování demokratických kompetencí na českých školách. Čím vás toto téma oslovilo a jak jste se k němu dostal?

Studoval jsem vysokou školu v době, kdy probíhaly oslavy 20 let svobody. Studentská iniciativa Inventura demokracie tehdy přemýšlela, jak při té příležitosti také poukázat na neduhy, kterými česká společnost trpí. V samotném roce 2009 se iniciativě dostalo značného mediálního pokrytí. Hned po listopadu však zájem opadl a nám došlo, že je třeba hledat systémová řešení, nejen „hasit požáry“. Mně připadala jako zásadní oblast vzdělávání. Založil jsem proto pracovní skupinu mapující téma občanského vzdělávání. Když jsem pak v roce 2010 dostal příležitost začít pracovat v nově vzniklém Centru občanského vzdělávání, bylo o mé budoucnosti rozhodnuto.

V rámci Centra jsme se zpočátku hodně věnovali tvorbě či adaptaci metodických materiálů pro učitele. Téma občanského vzdělávání u nás tehdy bylo v plenkách a my se snažili přispět k jeho etablování. Usilovali jsme i o proměnu systémového přístupu k němu, ale nakonec jsme vždy narazili na nezájem, nebo přímo odpor ze strany politické reprezentace. S přibývající zkušeností jsme si též stále více uvědomovali, že vybavovat lidi kompetencemi potřebnými pro život v demokracii není jen otázka toho, jak a o čem se učí, ale také v jakém prostředí. A jakou podporu téma ve škole má. Možnosti školy v tomto ohledu zase hodně souvisí s tím, jaké jsou vztahy v celé školní komunitě, jak fungují školní instituce – zkrátka jaká je celková kultura školy.

A to je téma, kterému se intenzivně věnujeme v posledních letech. Domníváme se, že pro úspěšný rozvoj své kultury, škola často potřebuje externí podporu. Proto od roku 2009 připravujeme a podporujeme tzv. průvodce demokratickou kulturou, kteří v této oblasti – ve spolupráci s vedením a tzv. interním koordinátorem (pracovník školy) – škole pomáhají.

Jste jedním z externích průvodců demokratickou kulturou. Na jaké škole působíte a jak byste popsal klima této školy?

Sám přímo působím na ZŠ a MŠ Chodov. Klima této školy vám bohužel popsat nemohu. (Snad krom toho, že mne ta práce těší a přístup školy je velmi vstřícný.) A to ze dvou důvodů:

  1. Všechno, co od účastníků na setkáních zazní, je zcela diskrétní. My, průvodci, garantujeme konstruktivní průběh setkání a zajišťujeme bezpečný prostor. Pokud by se lidé necítili na setkání v tomto smyslu zcela komfortně, neměla by setkání tak pozitivní dopad ani pro ně, ani pro školu jako celek. Výjimku představuje vedení školy – případně interní koordinátor – které dostává na konci každého kola závěrečnou zprávu. Ta na obecné úrovni a anonymizovaným způsobem shrnuje témata, kterými se účastníci setkání zabývali.
  2. Naší ambicí ani výsledkem naší práce není tak úplně popis klimatu školy. Náš přístup sice staví na formativní evaluaci – a závěrečná zpráva dává celkový obraz toho, co je pro ty které aktéry důležité –  ale smyslem není něco či někoho hodnotit. Jde v podstatě o vzdělávací přístup, který má navrch potenciál zlepšovat stav institucí ve škole a vztahy jednotlivých aktérů. Výstupem setkání tak není vysvědčení, ale v první části spíš snímek, jak se té které skupině aktérů ve škole daří, jak rozumí své roli, co ji trápí a co by chtěla řešit. V druhé části se pak plánuje, co konkrétně se dá udělat pro to, aby se situace v nějakém tématu zlepšila. Snažíme se pečovat a podporovat jednotlivé aktéry v posunu a růstu, který si sami určují a za který sami přebírají odpovědnost.

Projekt Rozvoj demokratické kultury vstoupil do základních škol na Praze 11 v době, kdy probíhala distanční výuka. Jak se vám podařilo v tomto složitém období zaujmout cílové skupiny – tedy vedení školy, žáky, učitele a rodiče?

Ano, to období muselo být pro školy velmi náročné. A bohužel ještě neskončilo. Dobře jsme si to uvědomovali a snažili jsme se proto, aby tato spolupráce kladla na školu co nejmenší nároky. To je nakonec ambice, kterou máme neustále. Dobře víme, jaké množství povinností a nároků se na školy valí. Čemu všemu musí čelit. A není to jen situace učitelů či vedení. V něčem je to velmi obtížné i pro rodiče a samozřejmě pro samotné děti.

A právě proto, že škola je složitý a komplexní stroj, který se musí neustále pohybovat ve vysokých otáčkách, může být občas dobré na chvilku zastavit a podívat se na všechno troškou s odstupem. O to se snažíme my, průvodci, na našich setkáních se zástupci jednotlivých skupin. Vytvořit klidný a bezpečný prostor, kde má každý možnost říct, jak to vidí, co ho trápí a co by chtěl měnit. Současně je to příležitost vyslechnout ostatní, diskutovat o tom s nimi a třeba se do něčeho pustit společně.

Může se to zdát banální, ale kolikrát si člověk sám něco takového dopřeje? Zastavit se, odstoupit a podívat se na to, kde je, co se děje, co dělá, co by mohl dělat? A jak často mu při tom někdo naslouchá? Osobně vím, jak je obtížné, když se člověk snaží ve skupině či organizaci, které je sám členem, něco změnit. Nebo otevřít téma, které třeba jiné nepálí. Tak možná tohle může (mohlo) být pro cílové skupiny lákavé. A samozřejmě je tu i kontext vlastního projektu. Je možné, že někdo vnímal účast na setkání jako příležitost ovlivnit například, do čeho se budou investovat projektové peníze.

Já bych na tomto místě ještě rád poděkoval za spolupráci interním koordinátorům z jednotlivých škol. Jejich součinnost pro nás byla a je při oslovování účastníků setkání naprosto klíčová.

V současné době probíhá druhé kolo evaluace na našich školách. Mohl byste nám tento proces přiblížit?

V tuto chvíli se to akorát rozjíždí. Na některých školách už jsme se viděli s interním koordinátorem, dohodli postup, rozdělili si úkoly – a v nejbližší době začneme právě skrz interního koordinátora posílat pozvánky a zvát účastníky na další kolo. Na některých školách nás tato úvodní setkání ještě čekají. Samotná setkání by se měla začít konat v průběhu listopadu.

Snažíme se ke spolupráci se školami přistupovat citlivě a odpovědně. Jednak s ohledem na situaci škol – viz výše. Jednak proto, že chceme, aby téma kultury školy zůstalo ve škole přítomné co nejdéle. Aby ho vzala za své. Když v úvodu dobře nastavíme na lidské úrovni spolupráci mezi externím průvodcem a interním koordinátorem, je šance, že i očekávání účastníků od samotných setkání a kvalita setkání pak bude lepší. Role interního koordinátora totiž není jen v přeposílání pozvánek. Přáli bychom si, aby s lidmi ve škole o této aktivitě mluvil, odpovídal na otázky, případně poradil. A k tomu on zase potřebuje podporu dobrého parťáka – našeho průvodce.

Zároveň metodicky řídíte celý tým externích průvodců. Jak probíhá spolupráce a v čem vidíte posun za uplynulý rok?

Naše spolupráce s průvodci je dlouhodobá. Všichni na jejím začátku museli v naší organizaci projít výběrovým řízením a následně poměrně robustním kurzem. I po jeho skončení jsou všichni zapojeni do dlouhodobé podpory, v rámci které se pravidelně setkáváme, konzultujeme odborné i praktické otázky práce ve školách, hledáme, v čem se zlepšit. Mou rolí je pak garantovat metodickou kvalitu práce průvodců. Tak jako při samotném působení ve školách se k tomu snažím přistupovat maximálně partnersky, vést dialog. Tedy principy, které vyznáváme při práci na místě, jsou přítomny i v přípravách.

Během prvního kola jsme si jako průvodci dobře uvědomili, jak klíčové je dobře nastavit očekávání účastníků vlastních setkání. Myslím, že se to v rámci procesu zvaní často úplně nepodařilo. Lidé pak mohli být zklamaní, že podněty, které na setkání přinesli, se následně v praxi nerealizovaly. Nebyla to ničí chyba. Prostě ta konstelace byla tehdy velmi složitá: probíhaly uzávěry škol, rozjížděl se projekt, paralelně s našimi setkáními se plánovalo, co se z něho pak bude financovat, interní koordinátor se s externím často nemohl setkat atd.

V tomhle se nyní budeme snažit být lépe připraveni. Vysvětlovat od samého počátku, že setkání nejsou sběrem stížnostní či přání, které jim pak někdo (projekt či vedení školy) zajistí. Že je to jedinečný prostor pro účastníky samotné, pro jejich inciativu. Tedy samozřejmě včetně toho, že se obrátí např. na vedení s nějakými podněty. Ale s plným vědomím, že jim vedení nemusí či nemůže ve všem vyhovět. Může s nimi však na základě těchto setkání např. zahájit na dané téma diskuzi.

Magistrát hlavního města Prahy nedávno prodloužil dobu trvání projektu o 1 rok a potrvá tedy do roku 2023. Co pro naše školy chystáte?

My, tedy Centrum občanského vzdělávání, které zastupuji a které pro školy zajišťuje setkání zaměřená na rozvoj jejich kultury, jsme nyní na začátku druhého kola. Na jaře 2022 je v plánu třetí kolo a budou-li mít školy zájem, rádi s nimi budeme dále spolupracovat. Náš přístup funguje nejlépe právě v dlouhodobém horizontu, neboť není nijak radikální a staví spíš na postupně budované důvěře a malých dílčích inciativách či změnách.

To je to, co chystáme my. Za projekt jako celek mluvit nemohu, byť se domnívám, že prodloužení je dobrá zpráva – příležitost ostatní aktivity realizovat ve větším klidu. V tom, co děláme v tuto fázi my, nejsme s dalšími aktivitami projektu už příliš provázaní. Jednáme se školami napřímo, většinu práce průvodců financujeme z vlastních zdrojů, nepracujeme na ničí objednávku. Ostatní aktivity projektu tak vnímáme spíše jako vhodnou synergii. Škola díky nim může mít u tématu demokratické kultury více pozornosti a zdrojů.

S ohledem na výše zmiňovaný význam dobře nastaveného očekávání účastníků od našich setkání však musíme také neustále zdůrazňovat, že naše setkání realizaci ostatních aktivit projektu přímo neovlivní. Průvodci o ostatních aktivitách projektu informováni do detailu nejsou a i kdyby byli, jejich role je provádět procesem, nikoli přinášet svůj vlastní obsah. Pracují jen s tím, co na setkání přinesou účastníci. Setkání je však velmi dobrý prostor pro zástupce jednotlivých skupin v klidu mluvit o tom, co se daří, ale i o tom, co se nedaří. A hledat konstruktivní řešení případných problémů. Taková diskuze může pomoct jak jim samotným, tak škole jako celku, neboť eliminuje případnou frustraci a přetváří ji do konstruktivního jednání.

Děkujeme za rozhovor.